Podstatná jména

Podstatná jména

 

Hlas vesnického zvonu za poledne,

šum stromů, když se vítr zvedne.

Slza Panny čisté na golgotském kříži,

za úplňku příliv, když se blíží.

Obloha noční, jak brzy k ránu bledne,

mé svědomí, co nedá spát a tíží.

Chladivá stružka potůčku v šeru lesním,

bouře na pobřeží, když divoce běsní.

Staletého dubu v jarním parku stín,

hlas sovy nesoucí se tichem večerním.

Heřmánkový obklad, bolest když se vkrádá.

Prostinká tvá věta: „Mám tě tolik ráda.“

Střelka na kompasu ve směru severním,

za všechny ženy světa konejšivý klín.

Od volavky stopa v sypkém písku břehu

i měsíc jiskřící na přemrzlém sněhu.

Úzkost, jež přichází za noci, ve které bdím,

letní chuť jablka o níž v zimě sním

a ohně, který v očích pálí… dým;

jsi ty, má milá…

… vím…