Člověk je jako atom nebo jako cihla,
Když samotný je jako špendlík,
Který visí na jedné straně papíru,
a na té druhé straně chybí jeho polovička,
která drží tu rovinu.
Tu rovnováhu která mu pomáhá,
držet směr,
Je jako druhé kolo auta
které se vyhýbá spoustě děr,
Tu druhou polovičku každý potřebuje,
když život není fér,
díky ní každá cihla má svůj balanc,
svůj směr.
Zase kdyby byl každý sám,
neexistuje žádný šrám,
Žádný smutek, bolest, nenávist,
neexistovalo by vůbec nic
Takže co zbývá víc když tu polovičku nemáme,
jsme jako zbloudilé duše
a po světě se motáme.