jaké to bylo
zkoušet dýchat tak
že svět se začal ztrácet
pomalu nosem táhnout
po šachovnici bdění
jaké to bylo
jen pomalu zpátky se vracet
u studny zahnout
a pak dál přímo až k rozednění
na šedém nebi stopy
vzducholodí sedí
jak tlustí ptáci
jak zuby kdesi nad mrtvolou času
zase se topím
v oceánu odpovědí
těch prastařičkých
čistě skřehotavých hlasů
Bylo to, jakoby dech se měnil v klíč,
jenž odemyká dveře do ticha za nocí.
Překrásné díky :)
04.09.2025 10:41:32 | mara539