Kulisy

Když slunce sjíždí po knotu
a mizí jak poslední echo not,
nechávám si chlad od lesa
prostoupit zády na mokré louce,

hledím do siluet smrků
za ukolébavky holubů,
třás bych se, ale ne zimou,
jen pohledem na ty kulisy.

Nade mnou strop a světélka
a za obzorem nic není,
nevím, jestli se dívám k nebi,
ani, zda nade mnou ono bdí.