Písky Kolosea - Harenae Colossei

Životy vsákly se do písku světa,
kde nebe pláče - davy křičí.
Na štítu jsouce vyryta léta,
z bojů kdy ruku gladius tíží.

Na lavicích senát dýše.
Lanista kroutí víno v hrsti.
Zbraně vzedmuty výše.
Z hrdel vane ventus mortis - dech smrti.

„Ave imperator, morituri te salutant",
pozdrav vyřčen hlasem mocným.
„Populus letitia clamaverunt"
jako výsměch do tváře bezmocným.

Živ pro dny, kdy krev se hodnotí,
kdy křik je hudba, hrdost klam.
Pro dny, kdy mrtví světem se lopotí.
Jsem Murmillus, muž okovem svázán.

Dlouhé boje zvířily prach.
Skrytá bolest a utrpení.
Do tváře mne vmetlo strach,
jaké mne čekalo odhalení.

V očích mých hněv, žal a smír.
Meč rachotíce, zkrátil - zatratil.
Za doprovodu zvuků věčných lyr,
život se v prach obrátil.

Bratři padli, já živ stojíc,
štěstí v pohybu dlaně tkví.
Chtíce řváti - plně - ze svých plic,
jenže corvus mne zastaví

Havran připomíná smrt svým zjevem.
Na duše žijících uvědomění doléhá,
„Memento mori", arénou se rozléhá,
jak chorál - jednohlasným zpěvem.

Černý pták jež poslem jest,
Slétnul ve stín temných mříží.
Věštil konec mnohých cest.
Konec mé se taktéž blíží.

Viděl jsem mu to na očích...