V centru oka se něco rodí
ještě cit bezejmený
bez barvy
jen tlak a pocit tíhy
která se sbírá
jako ranní rosa
Slzná žláza zná ten signál
začíná průhledné nitě tkát
každou trochu jinou
tahle má chuť překvapivou
tamta je hořká od strachu
a tady jedna
ještě váhá
jestli bude slaná od štěstí
nebo bude smuteční
Po slzných kanálcích
se spouští první průzkumníci
cestu dolů hledají
mapují si terén tváře
zkouší nejkratší trasu
k bradě
kde se rozhodne
jestli k zemi se zřítí
nebo je někdo zachytí
Ve slzném váčku
mám přehradu
pro případ že jedna
nestačí
Slzovod jako řečiště
připravené na povodně
i na dny suché
A já jen stojím
v očekávání
kterou cestou se vydají
jestli rychle s horlivostí
nebo pomalu
jedna za druhou
jako korále na nitce
když ji přetrhnou
Ještě nevím
jestli je budu utírat
nebo nechám volně stékat
jestli se za ně budu stydět
nebo jim budu děkovat
za to že dokázaly najít
cestu ven
když uvnitř zůstala slova
V průhlednosti plná
každá slza v sobě skrývá
emoci
smích
smutek
zlost, když v slzách zatíná se pěst
to vše se do ní vejde
jediná malá kapka slana
a tolik toho v sobě zvládne nést
23.09.2025 00:10:44 | cappuccinogirl
Díky za návštěvu přesně a překrásně jsi to shrnula moc díky tam kde končí slova nastupují slzy.
Tohle jsem viděla na stěně když jsem byla na oční klinice a řekla jsme si hele tohle je ono :)
23.09.2025 09:30:09 | mara539