sotva si loknul vyzrálého večera
než rozdrcen na třísky zadřel mezi slova
nenápadně rozpínající se prázdno
nic na tom
že těkal zběsile stezkou bodláčí
polámaných stébel chřadnoucíh všedností
z rozdrásaných ostatků keřů šípkových
se svět nezhojí
nezhojí... a přece! narro, tohle je síla, ráda jsem četla*
24.09.2025 16:37:01 | Sonador
inu podzim.. dnes mi přes cestu přeběhla srnka s kolouškem a já z toho byla úplně na hadry. Normálně mi tekly slzy. To ty chřadnoucí všednosti asi... Uf... Díky za stopu *
24.09.2025 21:47:23 | narra peregrini
Toto je neskutočné! Tá surovosť a krása v jednom! "Rozdrcen na třísky zadřel medzi slova" - to je proste geniálne! A tá bezmocnosť v závere... Zimomriavky!
24.09.2025 07:34:20 | IronDodo
Jejda :) to mě velmi těší, že na Tebe tak zapůsobilo :)) Děkuji za zastavení a citlivé čtení. Vážím si :)
24.09.2025 21:44:12 | narra peregrini