Na přídi stál a přemýšlel statný lodivod
jak asi bude za sto let vypadat život?
Hned ho přestaly bolet rány pod obvazy
v jeho mysli začaly se tvořit obrazy.
Lodě mají křídla, dávno už schodily plachty
mezi mraky plují čluny, parníky a jachty
mír a láska převládají na královském dvoře
a prozkoumán je úplně každý koutek moře
bezcenné jsou peníze a nejsou žádné mzdy
za poslední mince se prodávají hvězdy
dávno nás neokrádají bandy pirátů
když už není co koupit za měšec dukátů.
Přestože se náš hrdina v lecčems hodně spletl
od jeho poslední plavby náš svět velmi vzkvetl
málokdo může říct, že ho něco k smrti trápí
přesto máme pocit, že se náš koráb potápí.
za sto let budou mít lodě zobáky
aby rozklovaly nebe na mraky
a hlavně když budou na to prachy*
28.09.2025 22:21:34 | J's ..
plavba mořem tvé poezie byla moc fajn, i přes ten potápivej pocit na konci
věřím v záchranný prostředky, věřím v světa květ*
28.09.2025 22:14:58 | cappuccinogirl