2 + 1

 

I

Večerní vánek

rozprostřel mlhu nad ostrovem.

Smutek té pustiny

těžko postihnout lze slovem.

Hvězdy se stříbrem skví

jako tisíckrát se skvěly.

Písčinou, kde tuším brod,

jde poutník osamělý.

 

II

Uprostřed hor

panenská pustina nevýslovné krásy.

Nikde živáčka;

jen ozvěnou sem doléhají hlasy.

Poslední paprsky

přechází vrcholy horských štítů;

jak z nefritu borovice štíhlé

a mech z malachitu.

 

III

Město už spí, jen ržání koní ruší klid.

Je bezměsíčná noc, jíž vládnou netopýři

a někde v dálce vlci začínají výt.

V táboře nepřátel válečné bubny víří,

 

vysoko v průsmyku strážní ohně planou.

Pomoc je daleko a času nazbyt není.

Můj kůň klopýtnul, když projížděl jsem branou;

pochmurná nálada se vkrádá do ležení.