skrýš

do stále víc a více

odrbané kůže

roky mi píšou

nožem svoje vzkazy

z představ, co můžu

pořád v kostech mrazí

jsem kluk, co našel skrýš

v postavě muže

ukrytý za zrcadly

předpojatých činů

očekáváním

zkroutily se směšně

očima koulí

trochu bezútěšně

zejména nastaly-li

v duších silné mrazy

už nemá cenu

měnit přestrojení

i když kdo ví

co přihodí se zítra

to až se svět

už probudí do jitra

ve kterém žádné

další zítra není