Únik

Námět a osud se v mé hlavě píše sám,
chtěl bych odejít ze světa ale nevím kam,
zatím co ty na ulici sháníš gram,
tak já mířím někde daleko tam,
tam kde je klid a mír a pokoj v duši,
někde tam kde tě nikdo neruší,
všichni jsou jakoby slepí i hluší,
to bude asi tím že si poletují v rauši.
Máme spousty ran na duši,
vybíráme spoustu stran,
však to co nám život servíruje,
je jen pouhej klam,
a my nevíme kudy kam,
a tak vzhlížíme ke hvězdám.
Jsme zahlcení křivdou minulosti,
většině z nás to trhá žíly a láme kosti,
taky máme výčitky svědomí,
ale že s tím nechceme nic dělat,
tak s tím jsme smíření,
a z chyb z kterých jsme se nepoučily,
kterých jsme si vědomí,
je stále děláme a jsme zdrcení,
no stále žijeme tam kde nic není a smrt nebere,
zajímalo by mě kam nás to všechny zavede,
všichni si přejeme ať se tá ztrápená duše probere,
protože tenhle námět nikam nevede.