počkám
počkám
počkám, až zabiješ sám sebe
slovy, co mají váhu zlata
jen nezájem a zloba, jak kus bláta
kterým ti lásku dává nebe
až padneš k zemi, dolů na kolena
jak kajícník, když v prachu hledá víru
poslední z posledních, malý strach ve vesmíru
počkám, až nastane ta změna
pak přijdu, Bože, s otevřenou dlaní
a odpustím ti všechno, co jsi stvořil
i to, že jsi jen lámal, pálil, bořil
jak přežiju tu dobu nemám zdání
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
...pěkná ironie...;-)..to je návrat do starověku, kdy věřící láteřili a nadávali bohům, když se jim zrovna nedařilo...žádní bohové vševědoucí a všemocní a nedělající nikdy chyby...právě naopak.
05.10.2025 17:53:21 | Marten