Smutná paní

zářezy vrásek kolem úst
a tiché nevšímání
trapno je bolest
té tiché divné paní

skláním se nad ní
v rukou květ orchideje
můj dech rozechvěje
tmu do které se halí

prázdná jsou rána
počítá co už není
samota obvinění
nesnímá

úzkost je někdy víc než hráz
v obraze vlastní předobraz