Věty vesmíru

Kladla jsem dlaně vesmíru
a třpyt dojal hrdlo,
co srdcem tlouklo
i krev se stala hmatatelnou ovací.

Kde je cit?
Pohádka v termoregulaci.

Nebo hrnek s čajem,
který pro nemoc nedopiji?


Už neuděláš mi další.


Temno vlkodlak píše nocí.

Ale...

Zas nějaká mizerná poezie
vrávorá nechtěnou nocí.

Za ní paragraf a zvrat,
co hledí i zvučí kruci.


Každý má vzpomínky,
co dusí.

Tolikrát vzpomenu si,
proč malíři ničili svá díla.

Už vím.

Básníci také trhají
i mažou texty.

Nejeden zná princip znovuzrození
a klade si důraz,
zda Ježíš byl skutečný...


Ouha...
Dekadence.


Skřivánek na niti
teskně kulhá.

A lžíce hladovému
se před ústy odebírá.


Láska je na příděl..

A kdo jí nemá..
Trpí až do dna.