Verše z postele

Víčka ještě u mobilu.
Inu, hledám pohádku
a kde jinde než na Literu.

Svět píše hvězdičky
a já přemýšlím,
kdo se kdy se mnou
díval na film.

Jmenoval se snad
Láska na špičkách.

Otevřená minulost
je za klikou
a bez hesla.

Vlak ujíždí
a dálka nemá pravidla.
Samota peřinu
do snů prohledá.

A tam za pár
diapozitivů
se v pyžamu usměje štěstí .

Může mít minulost
sladké pokračování?

Proč je v oblibě
hra s životy?

Proč nejsme já a Ty?

Noc a slepá kolej
cloumala stránkou poslední kapitoly.

Je jiný rok,
ale stejne srdce krvácí,
že neproniká zázrakem stvoření.