Anotace: Tohle je asi moje pátá báseň, co jsem napsala. Nikdy neměla zřít světlo světa. Ale mám pocit, že když zůstane ukryta v sešitě, ten výkřik bolesti bude pořád mým společníkem...
TY
Co v našem vztahu chybělo nám,
proč srdce mé zdobí, veliký šrám.
Slíbil jsi věčnost, pak přestal s tou hrou,
tohle je báseň, jen o nás dvou.
Stal jsi se láskou, mou spásou,
pak sobeckost zničila nás, jsi zkázou.
Byl jsi mi vším, vše dělala jsem pro tebe,
však bylo ti to málo, teď toužím jít do nebe.
Ty teďka netušíš, co vše jsi tím způsobil,
jak velkou temnotou jsi mě udusil.
Můj věčný smích, proměnil jsi v pláč,
a já jen doufám, že lépe než já se máš.
Tolik krásného mi náš vztah dal,
ale nikdy ti neodpustím, co vše jsi mi vzal.
... Co zlomil jsi, já skládám dál,
co vzal jsi mi, znova už nehledám...
JÁ
Ty zanechal jsi mi bolest a klam,
já ale vstávám a sílu v sobě mám!
Ty vzal jsi mi, co rozbít šlo snadno,
já stavím zeď z trosek, co drží na pevno.