Ze srdce

Rok s rokem se schází
a v oběhu pár papírů
i člověk se rád vrací.

Jednou jsem slyšela,
že si člověk nemohl
vědomě sáhnout na své předky
a zapomněl myšlenky
v jádru všechny.

A tak píšu v gejzíru
pro Taxisův příběh
v žáru rekognice.
Datum a čekání v násobilce.

Mami, napiš něco.

Já?

Ty to umíš...

Rozpouštím svět
a řehtám úvody slov
pro budoucí.

Dokážu to.
Musím...

Ty jediná a neměnná
budící poezie.
Když je bouřka,
Tvé slovo
se jádrem
svléká do naděje.

Možná hříčky
jsou pro někoho vraky.
Ale proč se nespokojit
s málem?

Vždyť hyena
je šťastná ze zdechlin.
Příroda jí dá sílu
a chuť žít.

Nejsou slova život?

Zpráva zní.
Kombinace lásky.
Pamlsek navždy.

Bible mluví.

Na počátku bylo slovo.

Mlčím.
To je právě ono.