hádej

 

hádej, kdo jsem?

šeptla jsi tiše

na nebi Měsíc

právě vyšel

pokusů deset máš

a dál je dáno

že odpovím jen ne

či ano

 

dobrá, já na to

jsi věc z hmoty?

Ne, odpověď zní 

do  temnoty

Jsi tedy živá?

ptám se znova

Ano

a nesmíš opakovat

 

jsi kytka 

z hlíny rozvoněná?

Ne...pak tedy člověk

jsi snad žena?

Nejsem

a zvíře?

ptám se tedy

Ne

a máš tři nápovědy

 

ta první je

že bývám v hlavě

tak jako motýl

v jarní trávě

ta druhá

že aniž to tušíš

když přijdeš

hned mi srdce buší

 

ta třetí

nejvíc napoví ti

to díky ní 

svět voní kvítím

už víš, kdo jsem?

hlas ztišila jsi

Ano

jsi vánek mezi klasy

 

když letním dnem 

je rozechvívá

jsi nehmotná 

a přeci živá

Ach...

jsi to, proč jako v máji

cítí se ti

kteří ji znají

 

kdo tedy jsem?

hlas hebce hladí

jako když kočka

muže svádí

a napětí 

jen vzduchem praská

Jsi moje touha

jsi má láska...