škoda času

 

mlčel tak moc

až krev mu tekla z očí

snad aby neviděl

co zbylo z jeho země

dunělo v dáli

hluboce a temně

nad srázem stál a bál se

do tmy skočit

 

aby snad ještě

nebylo to horší

zpocené pracky

a moudrosti jak v sudu

to asi raději do smrti

stát tu budu

snad tichý stín ty dole 

nepohorší

 

no a když přece

život plyne jak voda

ráno se vzbudí

a zas je všechno modré

potíže pryč

být sám je vlastně dobré

jen toho času

bývá někdy škoda