Na mostě

Na mostě stál

dolů se bál

byť jen podívat a za to se kál

za mladou pannou

za slečnou Annou

jeho zlomené srdce vítr vál

Co mě teď drtí

vyřeším smrtí 

jen tak vyléčím srdce, které miluje 

snad mě teď vidí

v tom davu lidí 

snad se po tomhle všem nade mnou smiluje

Cítím svou duší

že něco tuší

že se vracívá k mé ošklivé podobě 

v slzách a breku

chytne mou ruku

bude si mě chtít vzít zase zpátky k sobě 

Nebudeš princem 

s honosným věncem 

když budeš svým životem mávat na vlásku

na chvíli stůj

příteli můj 

řeknu ti, jaký já mám pohled na lásku

Víš...

Je to tak snad v každé pohádce 

na zámku je mladý princ

Víš ty, co všechno zná o lásce? 

Méně než prachbídné nic

A já také...

Za její krásu bych život dal

pro bolest z ní ho zas odevzdal 

umírat za to však nestojí 

vždyť čas každou ránu zahojí