Bezejmenný tah

A zase mi mizíš v dálce,
zapadáš za obzor všednosti,
nedbalé povrchnosti
běhání tam a zpět.

S lehkostí proplouváš nebem,
a pak, jako penízek do kapsičky,
zasouváš se do měkké modré.

Za sebou necháváš šmouhy barvy,
malířské plátno,
pak už jen podpis umělce -
v pravém rohu nad obzorem
ledabylým tahem,
jemně modrá a růžová,
rozmazané písmo.