podzim
podzim
všechno co jsme si letos neřekli
o dnech
odchází v barvách k nimž loni zahořelo
steskem
v noci lastur se perla leskne
jak zakopaný poklad
jak jantar stéká po jabloni
prstem si runu čmárám na strom
kostlivci listů se přesto mihotaji v tanci
co z hlíny vzešlo; teď v dlani voní dýmem
zasklenou krajinou
je jasně znát i stará cesta
každý práh a vrstevnice vrásek
po které vydávám se
vystouply obrysy a hrana
zachvěla se
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
A zas jen čumím, co jsem doposud míjel. Připomíná mi to krajinu básníka Zbyňka Hejda, Novou Ves u Cerekve nedbale na roční dobu. Krásně kreslíš. Piš, ať mám co číst.
23.11.2025 07:32:54 | Matahaja
.....Když to vysoké nebe při jasu a to "jiné" světlo a okrová a všechny ty vystouplé zemitosti......a ještě vůně tlení.......no to dělá onu hloubku,kdy zasejc jdeme více dovnitř......a děláme,aby nezáblo,ale zahřálo.....tam kolem středu.....Ji./úsměv/
Jsem postřehla,tak nahlížím ......i k té druhé tady...
16.11.2025 19:25:07 | jitoush