podzim

všechno co jsme si letos neřekli
o dnech
odchází v barvách k nimž loni zahořelo
steskem
v noci lastur se perla leskne
jak zakopaný poklad
jak jantar stéká po jabloni
prstem si runu čmárám na strom

kostlivci listů se přesto mihotaji v tanci
co z hlíny vzešlo; teď v dlani voní dýmem
zasklenou krajinou
je jasně znát i stará cesta
každý práh a vrstevnice vrásek
po které vydávám se
vystouply obrysy a hrana
zachvěla se