Kýč jako klíč

Zpívám ptákům na dne sklonku,
květům visícím na stonku,
krása v duši deštěm slábne,
kdy je krásně, když ne za dne?
Užívám si nudu
a absenci pudů,
sláva je tam, kde se snoubí
maso, krev a bílé klouby.

Nesu ten krám pryč,
zase další kýč.