Kometa

Kometa

Polibek na čelo; obklad se vzpomínek vůní.

Prostou, jak pramínek

lesní

v zákoutích, kam kromě nás nikdo

nesmí,

či nahé objetí v podzimem chladivé tůni.

Zastav se, posečkej slzo,

zapomeň na světlo denní.

Dočkej se noci,

nastane brzo,

kdy dlaň v mojí dlani,

hlava na rameni

mě udrží dál ve své moci;

o dálné Vlasatici snění...

Pak sklouzni se po tváři,

ať v třpytu hvězd pro jednou, provždycky

do očí blankytných… zazáříš…