Místní cizinec

Krom tikotu hodin na zdi, tu není slyšet nic,
oknem vidíš víka, od neznámých popelnic.
Neznáš to tu, ale jako bys tady někdy byl,
přesto je to tady pro tě, dál nepoznaný labyrint.

PR1: Cizí město, v něm cizí hotel,
v něm cizí pokoj, v něm cizí postel,
v ní cizí člověk – usínáš.

R: Sám sobě cizincem, ve vlastním světě,
zvládáš to, i když nerozumíš větě,
jsi Milost i Kat, ve své dvojroli životní.

Sám sobě cizincem, ve vlastní zemi,
zvládáš to, i přes nedorozumění,
tak nestavte ho, vždyť tudy jenom projíždí.

Jsi běžec dlouhých tratí, ne sprinter typu start-cíl,
když jsi mimo domov, nenacházíš klid a mír.
Snaha přebít osamění, výsledek nenese,
dostaví se další přísun, postkoitální deprese.

PR2: Tvoje město, znovu jak posté,
v něm je tvůj domov, v něm je tvá postel,
v ní ležíš ty a – procitáš.

R: Sám sobě cizincem ve vlastním světě...

MR: Slýcháváš, že máš o sebe více dbát,
dobře víš, že měl bys chodit dříve spát.
Říkají, že měl by ses mít více rád,
nevědí, že by ses nesměl tolik znát.

R: Sám sobě cizincem ve vlastním světě...