slzy golemovy

jsem tělo z hmoty

které nocí

obchází tmou

pro matný pocit

že se snad změní

věci dané

tam, kde nic není

přikované

kde věci rostou

směrem vzhůru

a pravdu prostou

v noční můru

si doba mění

podle svého

cení se

trefa do černého

jsem jen kus hlíny

uhnětené

strachy a stíny

poplašené

a v prachu doby

jako golem

lásku jak skoby

házím kolem