Rozstřelíš jeho ticho.
Z koutku mu setřeš cizí krev.
Nakonec vždycky dostane,
co chce
všechny tvé pravdy,
žádnou tvou lež.
Hromádku popela
meteš pod svůj práh.
I když jsi nechtěla,
on to chtěl
.
.
.
tak.
Mám z toho pocit, že velmi podobnou strukturu měl i jiný tvůj text. Nemýlím se?
19.11.2025 15:53:55 | Kaj
Wow… tahle báseň má neuvěřitelnou sílu. Krátká, ale řeže až na kost. Každé slovo má váhu, nic navíc — jen čistá, syrová pravda a napětí, které zůstává viset ve vzduchu. Je to bolestná, ale dokonale napsaná výpověď. Tohle jde hluboko pod kůži — přesně ten typ poezie, který se nečte, ale cítí.
11.11.2025 17:25:53 | Červenovlaska
jsem potěšena tvými slovy, moc děkuji... k dokonalosti daleko snad :)
12.11.2025 06:39:20 | nehledaná
Prozření, účet svědomí a katarze. *
08.11.2025 17:45:30 | šerý
Děkuji šerý, vlastně jsem hledala jeden můj starší text a nenašla...vlivem vzpomínek a nových podnětů se vynořil tento. hezký den pane:)
10.11.2025 05:40:29 | nehledaná