podzim s přáteli

přítel můj chodí chodníčkem
jenž zarostlý je léta
zas už mám cosi pod víčkem
dny jsou jak holá věta

přítel můj ladí violu
já zase svoji loutnu
sedíme tady pospolu
už opadávám, žloutnu

v podivném čase strohém
aniž by vzkázal sbohem
přítel můj kamsi odplaval

po velmi tiché řece
smutný, však bez slz přece
studený vítr k tomu vál