V mlze snů pověsím krajkové záclonky
na zřícenině hradu Starý Jičín
zítra zas o kus blíž fičím
Přes den pokradu cizí statky
ovce, krávy, vrány, jablka,
potoky, srny
mravence
štípnu se
ono se to nezdá
ve dne padá hvězda
já ji zvedám z bláta cesty
v mírně tlejícím listí
hole kroky mi jistí, ladí
vibrací spojují tělo a zem,
tělo a zem
zen.
Ještě tady jsem
dočista živá já
putující.