Jsem

Jsem dívka, jsem žena,
jsem tichá i proměněná.
Jsem maličká, když svět se třese,
jsem svíčka, co v noci hasnout nechce.

Jsem malířka, co píše básně,
z kousků duše skládá krásně.
Jsem dobrá duše, tichý hlas,
co obejme tě v pravý čas.

Jsem dcera, slza na tvé řase,
jsem celá, když svět se zhasne.
Jsem tvoje objetí, když mizí víra,
jsem někdo, kdo tě znovu sbírá.

Jsem láska, v kterou nevěříš,
a přesto v sobě ji ucítíš.
Jsem z masa, kostí, z ticha dnů,
jsem ruka, co tě chrání v snu.

Jsem přítomnost i tichá cesta,
kde most se k tobě znovu vzestá.
Kam sám se jít snad neodvážíš —
tam světlem mým se doprovázíš.

Jsem tvůj sen i stín tvé duše,
v tvém srdci píšu verše hluše.
A když se ráno probudíš,
poznáš mě —
v sobě mě znovu najdeš,
a už se neztratíš.