Na křídlech beznaděje

Na křídlech beznaděje válím sudy,
zleva doprava… tak z nudy.

Pírka poletují vzduchem,
vánek ovívá můj tichý bol.
Provléknout nit jehly uchem —
žádný karambol už nedovol.

Na čele krůpěje potu,
láska odchází skrz kapky.
Co bylo, směnili jsme za nicotu,
a já teď píšu tyto řádky.

Pořád nahoru a dolů,
bolavé tlapky mám.
Už nevrátil ses, nejsme spolu —
a já si léčím srdce, klam.

A tak přežívám tu pohromu,
nechoď od lože, ani od stolu.
Připíjím si… na tu potvoru.