Pokušení

Zatím mě nedržíš, ale víš, kde ležím.
Moc dobře víme, jakou sílu mít umím.
Přestože důkladně se ukrývám,
často ti do mysli zpět zavítám.

Jednou za čas si vzpomeneš,
jak moc mě "hned teď" potřebuješ.
Nenech se zviklat vlastní mlhou,
víš jaké důsledky nastat mohou.

Chodíš sem, tam, zpátky sem,
vstáváš, a zas sedáš na zem.
V očích slzy, a zas myslíš,
že tentokrát to neudržíš.

To je omyl, to je chyba,
tahle situace už tu byla.
Jsi silnější, než myslíš,
zkus si sednout, co teď cítíš?

Studené prsty sevřené,
oči škubají, jsou pevně zavřené.
Buší ti srdce, málem vyskočí,
hlava pokušením rychle se roztočí.

Víš, co přijde, už to znáš,
tentokrát na to ale máš!
Nekoukej na mě, bokem mě dej,
a už mě nikdy nehledej.

Rychlý dech se nocí nese,
tvé tělo ale nevnímá, až příliš se třese.
Do dlaní zase tvář si schováš,
sedáš, vstáváš, a zase sedáš.

Víš, že jsem ti na dosah…
Stačí ruku natáhnout…
Pro jednou přece můžeš,
můžeš ten hlas poslechnout.
Počkat.
Ne!

Odlož mě stranou, pohled neupínej,
jdi pryč, za mnou se už neohlížej.
V zápalu boje rozum nevnímá,
chybělo málo, už jsi mne držela.

Slyším však dveří bouchnutí,
v slzách a strachu běžíš ven.
Přišel další zvuk - kamene ze srdce spadnutí.
Snad tohle nebyl jen další sen.

Dál se skrývám na místě tajném,
jen já a ty o sobě víme.
Třeba brzo, když přijde zas ticho…
uvidíme.
A jednou v tomhle boji marném,
konečně se propojíme.