nosila punčochy nad kolena
a jezdila červeným broukem
co pamatoval berlínsokou zeď
zastavila před mým domem…
ulice byla plná lidí
všichni někam spěchali
nebo něco dělali (sekali
trávu, venčili psy
skákali gumu)…
stál jsem u okna
a celé to pozoroval
vystoupila z auta
takovým způsobem
že když se dotkla země
začalo jí to tu patřit
ty punčochy byly bílé
a měly krajku
vzala si tak krátkou sukýnku
že dál
už byla vidět
jenom její nahota…
usrkl jsem trochu skotské
abych si dolil náladu
a vydal se jí naproti
nemusela zvonit
než obouchala chodník
svými podpatky
stál jsem ve dveřích
povídá: ,,nejdu nevhod?,,
nečekala na odpověď
a bez dalšího slova vešla dovnitř…
dopil jsem svoji sklenku na zápraží
pokynul jsem pošťákovi
on na mě mrkl
a věnoval se dál své práci…
otočil jsem se
a šel za ní
nasál jsem její parfém
a dveře nechal otevřené
měla to tak ráda…
kus toho svého odpoledne dala tobě
a ty jsi do něj vplul
a dveře nechal otevřené
všemu, co mělo přijít...*
21.11.2025 19:28:06 | cappuccinogirl
Její odpoledne z pera tvého deníku perfektně zapadá do sekvence filmů Birkin-Gainsbourg. Kouzlo té doby na mě dýchá už jen skrz telku anebo! čtu u piťury, ten to snad i zažil*
18.11.2025 16:11:53 | Vivien
Ta pěkná popsaná ledabylá všednost konání... a přesto něčím magická. Čtivé to máš Piťuro a bavilo mě to číst.
16.11.2025 01:03:08 | šerý