Leť pryč

Jsi všechno, co mám.
Moje pravda i klam,
bolest i radost.
Znám tě celou, celičkou –
dospělou i maličkou.
Mám o tebe starost.

Holčička s čelenkou,
co skládá básně,
čeká na Ježíška
a bojí se Mikuláše.

V pokoji sní svůj sen,
poslouchá walkman na kazety.
Na prince myslí jen,
na slova lásky, co mění se ve věty.
Pak přijde zklamání…
„Dělání, dělání prý všechny smutky zahání.“
Čekání, doufání… slzičky a zoufání.

To, co bylo, už se nespraví.
Hlavu vzhůru, jdeme dál.
Nech ho plavat, ať si uhání –
věř mi, už ho nechceš znát.
Neměl tě rád.

Utři si slzy, zlatíčko,
už nejsi tou malou holčičkou.
Schovej se pod moje křídla,
místa mám víc než dost.

Jsem tvoje starší já.
Nejsi sama – přišla jsem ti na pomoc
a říkám: už dost.
Já mám k tvému srdci klíč.
Hou! Pojď, letíme pryč.