Vzpomínáš?

Vzpomínáš?
Na kino, procházku, první polibek…
Šeptals mi do vlásků,
jak ses lekl, že je pozdě na lásku.

Na pískovišti u hřbitovní zdi
v objetí točil jsi mnou dokola.
Pohladil po zádech
— ve vší cti…
Kdo ti mohl odolat?

Klekání bylo slyšet z povzdálí
a ve tmě noci
my se nebáli.
Svítání prohloubilo ten pocit —
byli jsme dva zamilovaní cvoci.

Proč čas tak rychle plyne?
Nač city jsou pomíjivé?
Je to pryč… jen ráno vstanu
a vidím se, jak stárnu.

Občas ptám se sama sebe, jakpak se asi máš.
Vypadáš stále hezky, mile?
Zda na mě taky občas vzpomínáš.