Ponorná řeka

Ponorná řeka

Hluboko ve mně teče ponorná řeka. Koncentrovaný smutek.

Piju z ní.

Stojím ve tvé zahradě. Je spálená. Jen krvavé květy zůstaly nedotčeny tou zkázou.

Ční do prostoru. Bodají.

Toužím procitnout z toho snu, ale zdá se to nemožné.

Hluboko ve mně září měsíc.

Osvětluje tu podzemní řeku.

Pluju po ní. Na své vratké loďce.

Tam kde řeka opouští jeskyni.

Z venku je otvor temný.

Ale zevnitř září.