Tři růže

Vyprávěli mi o muži,

který nosil v rukách

víc jizev než snů.

A přesto věřil,

že tři růže dokážou udržet

svět, který se mu pomalu rozpadal.

 

A já — stojíc stranou —

v tom slyším bolest generací,

které nikdy nedostaly

šanci volně dýchat.

 

První růže

vypráví o bolesti v okovech,

o ztrátě bytí,

o řetězech,

v nichž nám naši páni

brali i poslední dech.

 

Druhá růže

mluví o bičování

a krvavých jizvách na zádech.

Záda jsme ohli,

ale hlavu nikdy ne.

 

Třetí růže je pro moji ženu.

Měla smůlu,

že měla černou kůži —

pro naše pány

svatba neznamenala nic.

 

Ještě jeden pohled

do jejích unavených očí

a věděli jsme,

že nás rozdělí doba

a ruce našich pánů.

 

Roztrhli nás

tisíce kilometrů

a celý náš vesmír.