Outěžek

Věříš tomu, co slyšíš

Slyšíš to, čemu věříš

Jaký jsi člověk?

Chci přežít

Jsem nikým se spoustou jmen

Neboť, já, kdysi míval syna

Jeví se to jako by včerejšek byl dnem, kdy odešel

Leč, budou tomu dvě léta

Na jeho loži květinka skvétá

U kláštera, kde jsme my jako děti, rozhazovali perly

Kde jsem pocítil zášť

A okusil, že upřímná soustrast, je neodročitelný verdikt