Když podzim...
Když podzim...
Celý den se honily mraky.
Měly barvu borůvek, arónií i bezinek.
Až k večeru se z barev vypršely
a vzduch se rozvoněl mládím.
Do flóru se zahalil unavený den
a okna, jak kočičí oči, se rozsvítila.
Klid - mokrá ulice mlčí,
jen někde v dáli houká vlak
a několik spěchajících
míjí lesklé kaluže a hledá po kapsách,
zapadlé, klíče od dveří.
...vítr začal hrát na fujaru podzimu.
Poslední tipující: cappuccinogirl, Emily Říhová, Iva Husárková, jort1, Winnie, vojtěška, KarMa, Akrij8, Anfádis, Ondra, ...
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
...a krásně se jeho melodii naslouchá ;)
Krásný pošmourný čas, Kane:)
30.11.2025 14:37:42 | Emily Říhová
Jsem rád, že to tak vidíš. U nás je mlha až pod kobercem. Děkuji za komentář, Emily. :-))
30.11.2025 15:40:38 | Kan
:D... tak dneska jsme na tom taky tak, mlha, že není vidět od patníku k patníku ;)... tak si to sluníčko musíme jen představovat ;)
Měj krásný večer, Kane:)
03.12.2025 22:23:53 | Emily Říhová
u Tvé básně jsem přestal spěchat, abych se zasnil do oblak, děkuji
26.11.2025 22:17:10 | Akrij8
A, tak to má být. Na poezii má mít člověk čas. Pokud jsem dokázal přibrzdit Tvůj spěch, pak mám splněno. Děkuji za komentář. :-))
26.11.2025 22:27:24 | Kan
Mám rád povšimnuté detaily všedních dnů "... a několik spěchajících / míjí lesklé kaluže a hledá po kapsách / zapadlé klíče od dveří." Za mě super Kane*
25.11.2025 15:41:57 | šerý
Mockrát děkuji za koment. On ten život se, hlavně, skládá z drobností, které se vrší a naplňují všední den. :-))
25.11.2025 16:17:01 | Kan