Věčnost

Věčnost

Popel své duše do světových stran…

rozfoukám…

za hejny mrtvých vran…

Ke kořenům staletých dubů uložím z něj sílu

na tisíc let…

Až vsákne se sníh všech životních zim,

jak dobře vím

vyraší květ

a po květu plod…

Pak snad přijde svět,

jenž na duši i v srdci…

mám…