Hřbitov

Jdu místem, kde živý jsem jediný, 

cítím smuteční kvítí a hlínu.

Chtěl bych sem patřit, pocit nevinný,

odpočívat v nekonečném snu.

Sem slunce nesvítí už léta,

neprojde přes koruny stromů.

I ptactvo bojí se tu létat,

mezi lány kamenných domů.

Zde končí ti, kteří už nejsou,

vzpomínky čím kdysi byli,

pod zemí tíhu světa nesou.

zastavím tu, aspoň chvíli.

Přemýšlím nad koloběhem,

jak život ve smrti se rodí.

Fascinace tím průběhem,

a trocha smutku neuškodí.

Klid toho místa je magický,

vítán je tu každý,

konec je přece logický,

spát tu budeš navždy.