Dny s duši

Bylo 27.listopadu 2025, tenká vrstva sněhu v té polabské nížině a holka si šla splnit svůj nenaplněný a neuvěřitelný vlastní sen.
Hele, tati, nejsem stará až teď se stát spisovatelkou?

Bydlíš, má milá dál, ale na tom nesejde.
Ty modré hluboké oči máš po babičce, tak jim věří každý, kdo se do nich podívá.

Stáli jsme vedle sebe.
Smích propojil každičký led i provětrání pavučinek proběhlo mezi tím.
Vzájemnost spojila vrcholy i pohádky.
Každý musí mít cíl, usmál se táta.
Ano, věřme spolu.
Tedy je to možnost, jak se těšit na zimu. Tu vleklou a drkotavou stařenu.
I tak se to dá říci.