Splývala jsem
životem
naivně beztvará
a odevzdávala se
tobě
iluzi nás
světu a pseudoduchovním pravdám
falešným jistotám
dávaly formu
mé neviditelné identitě
zalepovaly ta rozervaná místa
dávno měla
ale nemohla dospět
cosi zůstávalo
zaoblená flexibilní podstata
a já
bez povšimnutí
nechávala jsem se tvarovat
podle cizích dlaní
i pěstí
vzpomínám
na ten sen o mýdlových bublinách
s tebou se proměnily na bílý mramor
myslela jsem si
konečně vím
kdo jsem
jenže jsem to nebyla já
ale mauzoleum
stejně dlouho jako naše manželství
trval i náš rozvod
stal se pro mě rituálem
obráceného pohřbu
... nabýt životem tvar. Život nás vlastně hněte jak keramik. My musíme být opatrní, aby nás život neupustil a z nás nezbyly jen střepy.
Tak ať nám není zapotřebí "síla lepidla."
02.12.2025 15:34:17 | šerý