Pět políbení

Dostal jsem pět políbení

k narozeninám.

Každé bylo úplně jiné. 

I než běžně znám.

 

První bylo políbení kolegiální.

Ale přesto milé, ryzí...

Dostal jsem jej od Růženky,

ta mi není až tak cizí.

 

Druhé bylo.. jak to nazvat?

Třeba jako dceřiné.

Laskavé a shovívavé... 

zcela nevinné.

 

A to třetí, pevné, vlhké...

laděné až eroticky,

užil jsem si dokonale.

Ostatně tak jako vždycky.

 

Polibek čtvrtý, virtuální.

Přesto potěšil.

Že jsi nyní s jiným šťastná

to jsem neřešil.

 

No a poslední pusa.. sladká, něžná...

ta dostala mě zcela

a trvala tak o tři vteřiny dýl

než by asi měla.