Pavučina

ztrácíš se v oné době Ruth
kdy vprostřed noci
chcíplo štěstí

zbyly jen… můry
tvaru ostnů
zvrásnělé číslo na zápěstí
tlumený sykot vosích hnízd
a vzduch
který se nedal jíst
však voněl stejně
jak ten venku

soumrak se vkrádá do přístěnku
večerní mrazík okna zdobí

alespoň jednou
prosím
Ruth

vrať se mi zpátky z oné doby