Pohádková básnička

Za sedmero horami vedla dlouhá prašná silnice,
Když půjdete po ní před vámi pohádková vesnice ,
Všichni se zde znají,
A mávají si když se potkávají,
V jedné chaloupce jedná dívka s macechou žila,
Tatínek ani maminku už nemá sama s ní byla,
Macecha byla zlá psychicky jí týrala,
Dívka navenek se smála, uvnitř umírala.
Podívej se na sebe řekla macecha, jsi škaredá,
Nejsi k ničemu jsi odpad, totální šereda.
Dívka před ostatními působila jako šťastná dáma,
Ale v pokoji teklo mnoho slz když byla sama.
Už toho měla dost a jednou se rozběhla směrem k lesu,
Chtěla navždy pryč od toho smutku, ponižování a stresu.
Uprostřed lesa se schoulila a hodně plakala,
Kdyby mě teď roztrhali vlci pro sebe si říkala,
Už tu nechci, nechci být,
Už takhle nemůžu dál žít.
Co to slyším děvče mé? taková smutná těžká slova?
Proč ty slzy znova a znova?
Co to je ? Do dáli dívka hleděla,
A najednou babičku v šátku před sebou viděla,
Kdo jste babičko, co tady děláte?
Ztratila jste se nebo cestu přes les neznáte?
Ne dítě, odpověděla babička , tvůj nářek jsem z dálky zaslechla,
A jak po každém slovu si povzdechla,
Děvče nešťastné, už dlouho nevíš co je pohlazení,
U tvé macechy žádná láska a starost není,
Když macecha řekne ty jsi škaredá, ale mě to sluší,
Trhá a ničí ti na kousky tvou duši,
Maminka ti přece krásné šaty dala,
Oni nezmizely macecha ti je vzala,
Neboj se teď příležitosti budeš mít,
Docčkej času a jinak budeš žít,
Ale babičko, řekla dívka , ja to nechápu?
Jsem zmatená teď v sobě a ve vás tápu.
Babička se pousmála a kolem dívky procházela,
Když se dívka otočila babička byla fuč babička zmizela.
Ach řekla dívka, opravdu se to teď stalo,
Babičky slova byli vzácné hodně mi to dalo,
A tak dívka se zamýšleným pohledem z lesa odchází,
A macechu mezi dvěma u domu nachází,
Macecha hlubokým hlasem řekla , dnes jedu do města na trhy a za tetičkou co karty věští
Panebože pomyslela si dívka dnes je ten den dnes mám štěstí,
Dnes je přece tancovačka v hospodě,
Nechci a nemůžu nic nechat náhodě,
Dívka si po mamince šaty vzala,
na krk šperk od tatínka dala,
Do vlasů šperk po babičce,
A tančila radosti po světničce,
Uz je čas musím jít, snad se budu někomu líbit,
Tolik bych chtěla nějakého mládence políbit ..
Tancovalo se hodně muzika z vesela hrála,
Dívka měla trému za oknem u hospody stála,
pak dveře otevřela a zavřela,
A na jednoho mládence pohled upřela,
On na ni i hned přistoupil k ní a řekl smím prosit?
Tebe budu milovat budu tě na rukou nosit.
A opravdu byla to láska jako trám,
Na srdci se jí zmenšoval šrám,
Druhý den mládenec na dveře zaklepal,
Kůň se nedočkavostí venku otřepal,
Odjíždíme má milá, pojď pryč od tvé macechy od té zrůdy,
Pojď daleko, pojď pryč z téhle zkažené prohnilé půdy,
Macecho řekla dívka, teď tě opouštím,
Ale kvůli sobě ti odpouštím,
Sedla do kočáru, kde byly velká kola a malá kolečka,
Kdo je tamta paní co nám mává zeptal se mládenec, bože to je přece ta babička ..:)