Hrad

Jako stín potácím se nocí,
jako člověk, jemuž není pomoci,
jako vrah, co bojí se přiznat,
jako sklenka piva, co tváří se jak řízná.

Jako barva, která rozkvétá se světlem,
jako automobil křižující světem,
jako fotka, která nemá už co říci,
jako dehet, co hromadí se v plicích.

Pojďme spolu, není čeho se bát,
místo báboviček postavíme hrad,
postavíme tak pevný, jak jen může být,
aby lidi věděli, že stojí za to žít.