Ahoj děti, pojďte blíž
představte si, kluci, holky
kdyby vedly vaše toulky
přes celičkou Země šíř
nenajdete to, co tady
v srdci královny Šumavy.
Víte, vždy, když v lese prší
každý tady píseň slyší
to když vítr déšť zanese
na místo hluboko v lese
kde potom padají kapky
na černé a bílé klapky.
A naopak, když slunce svítí
každý den tu časně zrána
sedá chlapec u piana
a hraje pro lesní kvítí.
Ten chlapec, když chce být sám
jde se projít do lesa
kde v klidu jeho srdce buší
on ovšem vůbec netuší
že krom zvířecích ocásků
může tu najít i lásku.
To už ale předbíhám
celý příběh povím vám.
Tak poslouchejte...
Já vím, že mé kritické názory tu nejsou popularní a hrozně nerad se opakuji... přesto to musím udělat!
Más na profilu, že jsi... urcitě/snad... budoucí učitel... muzikant ...
Toho muzikanta pominu, protože, pokud tím nemyslíš, že za tebe bude tvořit hudbu AI, brzy sám poznáš, ze rytmus je u textů důležitý... buď jo, nebo ne... tvůj problém...:-)
Od čeho bych tě ale chtěl odradit...a to myslím naprosto vážně... nepiš básničky pro děti, pokud to neumíš! Pokud sám nerozumíš rytmu ve verších a tomu, jak by měl vypadat kvalitní rým... nepiš prosím pro děti, protože jim tím od počátku totálně zprzníš vnimání poezie.
Jestli přemýšlíš o tom, že budeš někdy učitel... tak to jistě pochopíš.
27.12.2025 17:23:17 Ž.l.u.ť.á.k.