Rozpadla se do posledního zrnka prachu
Bolestí a strachem
Na miliony částeček vesmíru
Na natrhané kousky papíru.
V roztodivných kapkách vody
Na konci barevné duhy
U okraje slunečných dnů
Pro nekonečnost jejích snů.
Nadechla se a sílu pocítila
Po mnoha temných dnech
Kdy širým světem bez duše plula
A nic než prázdno necítila.
Jako ohnivý Fenix z popela vzešel
Tak ona křídla rozevřela
A s odvahou vykročila
Napříč širému světu
Kdy konečně své duši uvěřila.