PODVEČER V AMAGER

PODVEČER V AMAGER

 

v pokoji bylo teplo a útulno
sněží řekl tiše 
sněhová vložka
ten chaos i algoritmus skupenství 
tiše domrkala 
na lavičce zamilovaných
 
vítr otevřel dveře na terasu
co v sychravém večeru
skandinávské zasmušilosti
přesto vyzývala k posezení 
 
jindy pevná pergola
se začala vlnit
personál zapálil ohně 
a přinesl deky
 
v dáli zářil Øresund
jeho větrné mlýny 
tiše mlely
světlo pro Kodaň 
 
okna sousedních domů 
pohla víčkem v kuchyni
když mladá žena
připravovala večeři 
 
nezvykle pomalu
sypala krystalky soli
zatímco koloběžka o závod
sváděla malé sourozence
pobíhat kolem stolu
 
z filmu za oknem
mě decentně vyrušil 
až mladý pár 
aby si vypil gløgg
se mnou u ohně
 
ukázali mi město řečí 
které jsem příliš nerozuměla 
ovšem bylo příjemné
to dění kolem pozorovat 
 
to teplo hygge stylu
bez reklam
to ticho pustých pláží 
a travnatých dun
 
kde svítí jen bludičky cyklistů
lampy na molech
a kde ani všudypřítomný vítr
neodradí k malé vycházce
pokynout sousedovi
godaften
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Autor Vivien, 30.12.2025
Přečteno 50x
Tipy 14
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

severský vítr tu na mne dých a něco moc hezkýho přines´s sebou

takový bedekr, páni, Viv, užila jsem si od prvního do posledního řádku

já raději po Česku, tolik jsem toho u nás ještě neviděla a chtěla bych
a tak ten vzdálenější svět si na mě bude muset počkat stejně jak já na něj:-)

ale namlsala jsi mne, to tedy:-))*

30.12.2025 22:39:41 | cappuccinogirl

líbí

....Milá Viv,mám ráda ty Tvé z cest....dáváš tomu svůj svojský pohled,coby subtilní pozorovatel.....Vychutnáváš si zdánlivě drobné jednotlivosti, které spojením v celek nabývají různých originálních významů.....a to mě baví....z Tvých vhledů poeticky vyjádřených si beru ráda onu tu citlivost pro situace a momenty,kterých si jiní možná ani nevšímají.....všímavost je skvělá dovednost,obohacující Tebe i nás čtenáře....tedy mě určitě.....tak děkuji Viv a ať se daří teď i potom.....tady "25"....a tam pak "26"....ale na čísle nesejde.....hlavně žít a zažívat s otevřeným hledím....Ji./úsměv/

30.12.2025 09:50:06 | jitoush

líbí

Jituško, velmi děkuji za tvůj laskavý komentář, moc mě potěšil. Ta zpětná vazba je vždy přínosem, a to myslím oboustranně, autor/čtenář. Díky tvé reakci mohu přinejmenším doufat, že je v mém textu aspoň špetka atmosféry, kterou si v sobě ponesu pokaždé při vzpomínce na Amager Strand, na vycházky s ojedinělým pocitem, který se u mě dostavil snad poprvé v životě. Ta krajina tam, pobřeží, ikonický most, co nechybí v žádném severském filmu, jakási tajemnost, kdy jsem pociťovala naprostou volnost, co víc, jistou apatii a lhostejnost k tomu, kolik je třeba hodin. Cítila jsem se tam tak bezpečně, že mi třeba vůbec nenapadlo se v té tmě bát, a že tam tedy byla tma! Zvlášť na pobřeží, žádná světla reklam, často jsem zaregistrovala lidi až těsně v jejich blízkosti, úplně nový vjem, že nikdo nehlučel, netelefonoval, nehvízdal na psa, neokřikoval děti, ale také, což bylo pro mě trochu překvapením, moc se ani neusmíval. Ostatně, zřejmě to cosi vypovídá i o odměřenější a méně družné severské povaze. Téměř se nestalo, že by mě někdo oslovil, ani prodejci na tržnici, a to je co říct. I v restauraci to bylo úplně jiné, než když si objednáváš v řecké či italské. To mi naprosto vyhovovalo, byla to téměř očista, ten jejich severský duch, jakási zádumčivost a respekt k soukromí a vnitřnímu světu každého z nás. Oslovit někoho? Téměř hřích řečeno v nadsázce. To spíš ryba by šplouchla než smích seveřana :-) A kdeže jejich "sklon" řečený v úsloví "pije jak Dán", no to už vůbec! Ovšem co mě naprosto fascinovalo, byla jejich schopnost vytvářet útulno a teplo, všude, v hotelu, restauraci, obchodě, kavárně, dokonce na nádraží, a navíc, v naprosté kultivovanosti a přirozenému smyslu k eleganci a vkusu. Žádná kýčovitost, obchodní vtíravost, kdepak. Zkrátka tichá noblesa a respekt. Nikde nepořádek, nikde lidé bez domova, nikde neřízené davy. Všude však městská kola s nákupním košíkem vpředu, cyklisté ve vlněných dlouhých kabátech, bez ohledu na počasí. Mimochodem, Dánové na mě působili velmi elegantně, i v lijáku jeli na koke s takovou nonšalanci, že kam se hrabou naši cyklohoralové v "neoprénech". Psala bych tu ještě dlouho, ale už jednou mě systém ohlásil, tak ať to zase nepíšu znovu ..

30.12.2025 17:12:07 | Vivien

líbí

.....Děkuji Viv za tak bohatou reflexi......vlastně mi to připomělo zážitky mé dcerky,která byla s kamarády v Kodani na prodloužený víkend......z fotek,co mi posílala,bylo patrné něco z Tvého vnímání.......ta čistota na mě dýchla i takto přeneseně....
Jinak,vše má něco do sebe.....a pak vlastně člověk vidí svět ve své rozmanitosti a tak
nějak se stává bytostí,která je více nad věcí s tím,že tíhne k něčemu více,více se v tom najde a je mu tam či onde nějak lépe.......to je to poznávání......Tak mávám Viv...Ji./úsměv/

30.12.2025 19:30:57 | jitoush

líbí

Achich jo! Však víš Vivienko, jak bych si splnil přání navštívit Dánsko a Švédsko, jedním vrzem - vrrrzzz! Měl jsem kdysi dávno možnost, ale jen čtyři dny užít si pracovní stáže ve Švedsku, a se mnou čas v patách. Závidím ti Vivien, každý skandinávský den.
Tvého poetického bedekru jsem si fajn užil. Už jen "... v dály zářil Oresund / jeho větrné mlýny / tiše mlely / světlo pro Kodaň." Hmmm*
Západ "dvojice" slunců rozpíjí do obzoru most - krásná fotenka! Jako by se měl ten most dnes symbolicky překlenout do Nového roku. Tak ať má pevné a zdavé pilíře. Ať se rozkočí mezi lidi dobré vůle a i ty si po něm vykročíš k vysněným cílům.
Pf 2026*

30.12.2025 02:29:15 | šerý

líbí

Kájo, můj nejmilejší, co ty víš, kam tě ještě život zavane, Kodaň je vlastně kousek, hodina a půl letu a můžeš se procházet po Amager Strandpark. Často jsem pozorovala, jak letadla přelétají přes úžinu, most je vidět i z letadla, když přistává, to bylo moje první, co jsem z okénka viděla, Oresund. A pak, když jsme cestovali do Malmo, bylo úžasné, že ano, suchou nohou do Švédska. Nedávno v televizi opakovali film Kawasakiho růže, a to mi vnuklo nápad, strávit na severu advent. V tom filmu byly patrně záběry z ateliéru, jehož okna nabízela pohled na oresundský most ( nebo jemu podobný). A já si při sledování filmu pomyslela, že to bych chtěla zažít, koukat z okna pokoje na Oresund (taky miluju severské filmy:-) A pak si říkám, vlastně proč ne? Uskutečnila jsem to! A výhled byl bonusem ubytování, strana pokoje byla směrem na oresundsky průliv, z terasy jsem se mohla kochat, teda sice ne každý den, mlha to občas pokazila, ale i tak, bylo mi dopřáno. A pak taky, projet tu úžinu díky takovému technickému unikátu, byl pro mě také zážitek. Při cestě tam bylo ranní slunce ještě nízko, a krásně nasvítilo hladinu. Jsem ráda, že jsem tu cestu podnikla. Už to nebude v mých očích jen filmový záběr, ale skutečná vzpomínka. Děkuju ti, za přečtení a jsem ráda, že můj text ti aspoň připomněl vzpomínku tvou.

30.12.2025 18:51:01 | Vivien

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.5 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel